Ve středu 1. června 2022 Poslanecká sněmovna téměř jednomyslně schválila tzv. Milostivé léto II. V rámci tohoto textu vysvětlím, proč je daná úprava zcela nesystémová a naprosto zbytečná. Rovněž budu věnovat pozornost důvodům, o které autoři předlohy opírají prospěšnost tohoto institutu.
Historické ohlédnutí
Milostivé léto je biblická idea, jejímž smyslem je odpouštění dluhů a propouštění otroků. Tento výjimečný institut se podle Bible opakoval každý padesátý rok. Až s velkou potřebou kapitálu (vlivem průmyslové revoluce) došlo ke změně vnímání půjčování peněz a uvolnění striktního křesťanského zákazu půjčování peněz za úrok. S tím se ovšem rozvíjí i nové instituty, které nutně společnost potřebovala a potřebuje, a to je exekuční a insolvenční právo. Důvodem zavedení těchto institutů do právního řádu je nutnost zadlužené vracet do společnosti a do ekonomického cyklu rychleji, než tomu bylo v případě Milostivého léta.
Potřeba Milostivého léta
Autoři se nás snaží přesvědčit o potřebě Milostivého léta v českém právním prostředí. Tuto potřebu obhajují množstvím běžících exekučních řízení a množstvím dlužníků v těchto řízeních vystupujících. Argumentace stojí na východisku, že v současné době neexistuje nástroj, který by tyto dlužníky vytrhl z tzv. dluhové pasti. V tomto ohledu se autoři zcela mýlí. V současné době takový nástroj sanace existuje a jmenuje se insolvenční řízení. V českém a československém právním řádu se vyskytuje s přestávkou více než 100 let. Tento nástroj je navíc plošný a nezaměřuje se toliko na dluhy veřejnoprávní, ale postihuje dluhy v celé jejich šíři. Pokud jde o selhání tohoto institutu, pak by autoři tzv. Milostivého léta měli věnovat stejnou energii a prostředky na analýzu, proč dlužníci a jejich věřitelé tento institut nevyužívají, a následně přijmout adekvátní úpravu. Jak je možné, že existují dlužníci s počtem dluhů překračující sto případů? Neměli bychom tedy místo plýtvání energií na mimořádné instituty spíše opravovat vstupní kritéria pro vstup do insolvenčního řízení?
Rozhýbání ekonomiky
Dlužníky opětovně vrátíme do ekonomiky. Začnou pracovat a stát a ostatní z toho budou profitovat. Bohužel nic není dál od pravdy než tato teze. Překážkou zaměstnávání má být dle autorů přílišná administrativa se srážkami se mzdy u zaměstnavatelů a neochota pracovat za srážkami poníženou mzdu. Nikdo se však nezaobírá daty, které hovoří o tom, že dlužníci naopak vstupují do exekucí z toho důvodu, že práci ztratili (mnohdy svým jednáním) či pracovat z vlastní vůle nechtějí. Jako obvyklá hranice přirozené nezaměstnanosti se uvádí hodnota kolem 3-5 %. Míra nezaměstnanosti je nyní 3,3 %. Kladu si tedy otázku, koho chtějí autoři na pracovní trh umístit? Pominu to, že složitou administrativu mají od nového roku kompenzovat náhrady zaměstnavatelům. Rovněž ponechám bez komentáře navyšování nezabavitelného minima, jež má přece atraktivitu práce zvyšovat.
Selektivita a právní úprava
Hlavním a vedle nesystémovosti podstatným deficitem Milostivého léta je selektivita. Proč jsou předmětem Milostivého léta pouze pohledávky veřejnoprávní? A proč jen ty vymáhané přes soudní exekutory? Pokud se dlužník neočistí od všech dluhů, neřeší institut nic. Právní úprava je situována do exekučního řádu jako přechodné ustanovení, tedy do části zákona, která netvoří jádro úpravy. Současně z exekutora dělá úprava osvobozovatele, což je zcela v rozporu s jeho rolí v rámci justice.
Cena a dopad
To, kolik celá tato akce s nejasným výsledkem stojí, je téměř nezjistitelné. Bohužel pro věřitele stojí Milostivé léto čas zaměstnanců exekutorských úřadů, který by jinak věnovali vymáhání řádných pohledávek. Při znalosti exekučního prostředí mohu směle říct, že ne každý úřad jako ten náš má plně elektronické spisy a čistá data. Z toho pramení daleko větší časové, finanční a administrativní nároky, což se plně projeví ve vymáhacím procesu a povede k oddalování uspokojovaní řádných věřitelů a v konečném důsledku k odpírání spravedlnosti. Stát a samosprávy pak jsou rovněž tímto procesem zatíženy, přičemž zároveň ztrácí úrok, tj. cenu, o kterou se dluh znehodnotil. Při dnešní inflaci může jít o dost peněz. Zároveň ti, co využívají Milostivého léta, jsou především lidé, kteří jsou aktivní a svůj dluh by tak jako tak splatili. Z toho také pramení neúspěch prvního kola a neúspěch, který čeká i kolo aktuální. O Milostivé léto je jen malý zájem. Stimulovat atraktivitu produkty některých peněžních ústavů, které nabízejí půjčky na Milostivé léto, mi pak přijde naprosto zcestné. Vytloukat klín klínem a nahrazovat veřejnoprávní dluh půjčkou je opravdu šílené. Promování tohoto od kohokoliv veřejně činného mi snad nestojí ani za komentář.
Rizika
Může být taková bohulibá akce škodlivá? Ano, může. Jedná se předně o veliký morální hazard. Už teď se objevují v rámci rozhovorů s dlužníky argumenty: „Počkám si na Milostivé léto. Nic teď platit nebudu.“ Opakování akce zvyšuje očekávání, že Milostivé léto snad poběží každý rok a v konečném důsledku může skončit tím, že „černý pasažér“ bude na toto dobrodiní spoléhat a bude s ním ve svém životě kalkulovat.
Příklad na závěr
Pokud se někdo domnívá, že věc není zneužitelná, pak pro ilustraci uvádím následující. Součástí dluhů, jež je možné splatit přes Milostivé léto, jsou i vratky dotací. Stát se v rámci vratek dotací často soudí o nemalé finance a nemalé finance na tato řízení vynaloží. Tato řízení se často táhnou několik let. Ve zcela fiktivním případě má podnikatel v zemědělství vrátit dotaci 10 mil. Kč. Na soudní výlohy za soudní proces vynaložil stát 250 000,00 Kč a vzhledem k tomu, že řízení trvalo dlouho, by měl dlužník zaplatit i úrok, to je cca 4 mil. Kč. V rámci Milostivého léta zaplatí toliko 10 001 815,00 Kč. Výhodný úvěr? Ano, 10 mil Kč za těch 1815,00 Kč opravdu stojí. Kde máme pojistku proti těmto amorálním postupům?
Závěr
Výše uvedený článek není krátký. Bohužel mě při jeho psaní napadlo ještě mnohé, které vyznívá proti Milostivému létu, ale délka by čtenáře jistě odradila. Autoři Milostivého léta mi často vytýkají, že přehlížím potřebu oddlužení a upřednostňuji vlastní zisk. S čistým svědomím mohu říct, že potřebu širšího oddlužení vnímám a jsem jednoznačně pro přijetí adekvátního systémového opatření. Dávám na zvážení, zda-li by úprava neměla zavést automatické překlopení do insolvenčního řízení při určité míře zatížení dluhy. Exekutor by poté v rámci insolvenčního řízení mohl sloužit jako zpeněžovatel majetku dlužníků a insolvenční správce jako spravedlivý distributor výtěžku mezi věřitele.
